Počátky dolování v okolí Hartenbergu jsou obestřeny závojem tajemství. Je možno předpokádat, že první pokusy o těžbu olověných rud zde byly učiněny někdy ve druhé polovině 13.století či snad počátkem 14.století; patrně nejstarší dochovaný dokument, který se týká dolování v této oblasti, pochází z 21.7.1314. Z něj se dozvídá majitel panství Hartenberg – Tuto von Härtenberg – že v případě smrti opata Jana z Waldsassenu může převzít hrad Schönprunn s příslušenstvím a léna, stejně jako práva k nejbližším dolům a lesům. Z této zmínky se odvozuje, že již v té době se v okolí Hartenbergu čile kutalo. Jiná zpráva, tentokrát z listiny pocházející z roku 1350, uvádí, že : „2.ledna dávají Tut II., Habart a Albrecht z Hartenberga, synové Alberta I. z Hartenberga, hrad Hartenberg a k němu patřící vesnice Krajková, Dolina, Květná, Adelsberg, Hrádek, Luphardsgrün, Luh nad Svatavou, Rathmannsgrün, Čistá, Horní Částkov, Markvarec a půl vesnice Hory s doly na olovo českému králi Karlu IV. v léno a uznávají se pro všechny časy leníky a vazaly Koruny české“ (in Kotěšovec, 2011). Podobně jako počátky těžby, není ani průběh dolování v této oblasti zcela doložen. Nejstarší archívy pohltily plameny četných požárů a válek. Za vlády císaře Karla IV. přešlo v roce 1350 panství Hartenberg spolu s doly na pány Huberta a Albrechta z Hartenbergu a zůstalo v této rodině až do 16.století. Roku 1523 postoupil Wolf z Hartenbergu zdejší horní díla hraběti Stephanu Schlickovi (Štěpán Šlik) za cenu 270 zlatých. Z toho lze usuzovat, že těžba rud v té době nedosahuje většího významu. Jiného názoru byl ovšem nový majitel, který v blízkosti dolů nechal postavit pro horníky domy a obchody. Rod Šliků byl všeobecně znám svým zájmem o nerostné suroviny a jejich dobývání (přičemž se zdaleka nesoustřeďoval jen na oblast Hřeben a Oloví), neboť v této činnosti správně spatřoval možnost získání bohatství a potažmo i vlivu na chod dějin své doby. V té době je už střediskem dolování v popisované oblasti město Oloví, které získalo potřebná privilegia. Bohužel během požáru radnice v roce 1700 vzaly za své i veškeré písemné záznamy o zdejších dolech.
Přesto se v jiných archívech dochovaly listinné dokumenty s útržky zpráv o zdejším dolování. Těžba probíhala v okolí Hartenbergu na Dolinském návrší (dříve Lochner Gebirge). Založeny zde byly jednak doly Alte Wiege a Junge Wiege (Stará kolébka a Nová kolébka), Jan či Josef, a také štoly Florian, Willengottes (Vůle boží), Marie Opferung (Obětování Panny Marie), Christof (Kryštof), Schaller, Josef a další. Ne všechna díla se podařilo v terénu přesně lokalizovat. Takový je zatím osud dolů Stará a Nová kolébka, o kterých se pouze dochovala zmínka, že byly „bohaté a vydatné“. Bohatá na olověnou rudu musela být i žíla Schaller těžená stejnojmennou štolou, na což je usuzováno podle charakteru rudniny nalezené na haldě této štoly. Některá z báňských děl byla jen málo významná – například Červená štola – jiná naopak byla pro udržení kutacích prací a případný rozvoj rudního revíru rozhodující jako štola Petrus (Petrova štola), která v revíru plnila funkci odvodňovací, tzv.dědičné štoly. Některá z důlních děl byla vyhloubena jako samostatná, bez vazby na okolní díla (Červená štola); jiná díla byla navzájem propojena – například štola Florian se štolou Willengottes – z čehož lze odvodit, že se jednalo o významné dílo, s větší koncentrací olověných rud. O štole Marie Opferung je zase známo, že její spodek leží 24 sáhů pod spodkem štoly Christof a ještě 10 sáhů pod důlním polem Petrus (pozn.: jeden vídeňský sáh se rovná 1,8965 metru).
Za nejvýznamnější dochovanou technickou památku považujeme dědičnou štolu Petrus, nebo chcete-li Petrovu štolu. Dědičné štoly byly důlními díly zásadního významu, neboť sloužily generacím horníků a rozvoj těžby v hlubinných revírech byl bez nich nemyslitelný. Štoly byly soustavně udržovány v provozuschopném stavu, v případě nutnosti v nich byla prováděna výměna výdřevy tak, aby štola po celou dobu dobývání byla schopna plnit hlavní účel svého vzniku – odvod vody. Obvykle se také jednalo o díla v důlním revíru nejdelší, neboť podzemní voda byla odváděna z dobývacích polí do míst často značně vzdálených. Štola Petrus byla ražena od říčky Svatavy směrem k západu a po zhruba 200 metrech nabrala směr severozápad. Měla otevřít Dolinské návrší a podchytit staré důlní práce. Štola je dlouhá 711 sáhů – alespoň takový je písemný záznam v historických pramenech. Jednoduchým přepočtem dospějeme k údaji cca 1,35 kilometru. Štola Petrus podfárala množství starších děl – od nejbližší štoly Kryštof (Christof) přes štolu Obětování Panny Marie (Maria Opferung) až po (patrně nejvzdálenější) štolu Florián. V historických pramenech se uvádí, že Petrovou štolou by bylo možno těžit i žíly těžené dříve v ještě vzdálenějších dolech Stará a Nová Kolébka (Alte Wiege, Junge Wiege). Ba dokonce se kdysi uvažovalo, že prostřednictvím Petrovy štoly by bylo možno dobývat rudu i v důlním poli díla Krásná Marie (Schöne Maria), které je situované asi 1km jihozápadně od kostela v Oloví, tedy zhruba v místech vzdálených cca 2,2 km vzdušnou čarou od ústí štoly Petrus.
Postupem času se těžba olověných rud přesouvala severním směrem do oblasti Oloví – zdejší rudní revír se pak stal významnějším zdrojem olověných rud. Vraťme se však zpět do revíru hartenbergského. I když se J.H.Bernard ve svém díle Mineralogie Československa nezmiňuje o oblasti těžby Pb-rud u Hřeben, můžeme na základě analogie i tuto oblast zařadit do západočeské minerogenetické oblasti s pozdně hydrotermální minerální asociací p-pol, tedy asociaci s výskytem Pb + Zn rud (případně včetně rud stříbra či mědi). Hlavním rudním minerálem olova zde byl galenit. Tento olověně šedý minerál, na štěpných plochách s velmi silným kovovým leskem, krystaluje v kubické soustavě. Jeho nejčastějším krystalovým tvarem je krychle, případně spojka krychle a osmistěnu (oktaedru). Krystaly galenitu na popisované lokalitě nebyly příliš časté a ani dokonalé, údajně dosahovaly velikosti maximálně 2-3 cm. Chemicky se jedná o sirník olovnatý – PbS. Galenit obsahuje až 86,6% olova, poměrně časté bývají i izomorfní příměsi stříbra, antimonu či bizmutu. Svého času byl tento minerál nositelem krásného českého názvu „leštěnec olovnatý“. Zdejší galenit je možno označit jako stříbrem chudý. Analýzy, které byly provedeny na vzorcích galenitu z Oloví v 60.letech minulého století, vykázaly obsahy stříbra mezi 0,01 až 0,05% (in Bernardová-Bernard, 1966). Starší údaj o obsahu stříbra v galenitu 0,11% z roku 1909 (Zartner, 1928) nebyl novějšími analýzami potvrzen. Mezi další minerály s obsahem olova patří pyromorfit a cerusit. Pyromorfit – Pb5(PO4)3Cl – vzniká oxidací galenitu a obsahuje až 80% PbO. Obvykle má zelenou barvu (bývá pak označován jako „zelenoba“) nebo hnědou barvu („hnědoba“), bývá však i šedobílý, nažloutlý či bezbarvý. Nerost krystaluje v hexagonální krystalové soustavě, jeho nejčastějším krystalovým tvarem je šestiboký hranol. Vynikající ukázky sloupečkovitých krystalů z Oloví vlastní a vystavuje i Národní muzeum v Praze, hnědé a bezbarvé krystaly zde nalezené dosahují velikosti až 2cm. Od Hřeben byla popsána hnědá varieta pyromorfitu. Ceruzit – PbCO3 – je typickým nerostem vzniklým oxidací galenitu. Nejčastěji bývá bezbarvý, bělavý, žlutý, obvykle průsvitný, může však být i hnědý či černý. Tento minerál tvoří krystaly velmi rozmanitých tvarů (je známo asi 90 tvarů). Obvykle se vyskytuje buď v podobě sloupcovitých či jehlicovitých krystalů nebo v podobě dvojčatných krystalů. Typické je podélné rýhování krystalů. Stejně jako krystalové tvary je pestrá i podoba krystalických agregátů – nerost často vytváří paprsčité, snopkovité či ledvinité aj.agregáty. Během historické těžby olověných rud u Hřeben nebylo nalezeno mnoho jiných druhů minerálů. Dá se říci, že zdejší revír byl podle nalezených nerostů mineralogicky velmi chudý. Jen ojediněle jsou v mineralogické literatuře zmiňovány : pyrit, sfalerit (spolu s galenitem na Floriánově žíle) a granát (jako horninotvorný minerál v podobě červených a hnědých drobných krystalků). O něco bohatší je spektrum minerálů nalezených v olovské části rudního revíru. Vedle již zmíněných nerostů zde byly nalezeny z rudních minerálů také chalkopyrit, kasiterit a údajně také stříbro, z ostatních minerálů pak apatit, aragonit, baryt, bischofit, chalcedon, kalcit, limonit, lithioforit, opál, palygorskit (jako tzv.skalní korek), pitticit, siderit (in Kratochvíl, 1962). Přirozeným doprovodem většiny uvedených nerostů je nejhojnější minerál na lokalitě – křemen.
V oblasti Oloví, která je nejznámějším revírem s minerální asociací p-pol v západních Krušných horách, bylo nalezeno několik desítek rudních žil. Podle směru jejich průběhu můžeme konstatovat, že zde byly zastoupeny především tzv. žíly půlnoční (tj. směru S-J, případně SSZ-JJV nebo SSV-JJZ) a žíly jitřní (tj. směru V-Z, případně VSV-ZJZ nebo VJV-ZSZ). Žilný systém hartebergského rudního revíru nebyl zdaleka tak pestrý jako v sousední olovské oblasti, přesto i zde byly těženy významné žíly s obsahem galenitu. Ze zdejších žilných výskytů lze uvést například půlnoční žíly Christof (směru h 11, sklonu 80o na západ, mocnosti 1 stopa, žilovinou byl načervenalý křemen s vtroušeným galenitem), Alter Wiegner (směru h 1-2, sklonu 50o na západoseverozápad, mocnosti 1 až 2 stopy, žilovinu tvořil jíl s tmavou slídou a úlomky křemene; galenit se vyskytoval v hrudkách, sfalerit byl vtroušený) či Sonnenglanz (směru h 1, sklonu 80o na východojihovýchod, mocnosti 1-5 stop, žilovinu tvořil jíl a tmavá břidlice s úlomky křemene a s vtroušeným galenitem), nebo jitřní žílu Florián (směru h 6, sklonu 50-60o na sever, mocnosti 1-5 stop, žilovinou byl křemen s jílem a úlomky břidlice, rudními minerály byly galenit a sfalerit /druhý jmenovaný jako tzv.rubínové blejno/) (Zartner, 1928).
Ani po stránce geologické není zájmové území, kterým vede naučná stezka, příliš pestré. Naopak – poměrně fádní, monotónní komplex je budován dvojslídnými svory. Jedná se o přeměněnou (metamorfovanou) horninu, kterou řadíme mezi tzv.krystalické břidlice. Je to hornina poměrně stará, vznikla z původně sedimentárních hornin (nejspíše jílovitých břidlic) v období svrchního proterozoika až kambria, tedy před zhruba před 600 milióny let. Dvojslídné svory jsou tvořeny křemenem a, jak už sám název napovídá, zejména slídami, a to jak světlou slídou – muskovitem, tak i tmavou slídou – biotitem. Obvykle v nich chybějí živce, v našem případě se však živce (patrně se jedná o kyselé členy plagioklasové řady – albit a oligoklas) vyskytují v podobě tzv.porfyroblastů – větších samostatných zrn, která svými rozměry výrazně převyšují rozměry většinou jemnozrnné základní hmoty. Vedle živců tvoří ve zdejší hornině porfyroblasty také granát. Místní svor náleží k tzv. spodní části svorové série metamorfního komplexu Krušných hor. Svor je hornina, která může být i velmi intenzívně zprohýbána (zvrásněna) – tento jev je možno pozorovat na několika výchozech v okolí naučné stezky, stejně jako střípkovitý rozpad zvětralé horniny nebo jevy související s procesy zvětrávání – například hnědavý odstín v okolí trhlinek a puklin ve svoru, způsobený rozkladem granátu a jeho přeměnou v limonit. Po lesích v okolí stezky je možno nalézt také volné úlomky bílého křemene, uvolněné během zvětrávání z mateční horniny.
Oč je geologická stavba oblasti jednodušší, o to více se zde „vyřádila“ tektonika. Územím probíhá ve směru SZ – JV poměrně významná tektonická struktura – zlom, který z velké části kopíruje i tok říčky Svatavy. Téměř kolmo na tuto strukturu, ve směru VSV – ZJZ (tzv.krušnohorský směr SV-JZ až VSV-ZJZ) pak probíhá další významná tektonická linie. Obě struktury se protínají v blízkosti Petrovy štoly. Známy (například z důlních děl) jsou i zlomy směrů S-J či V-Z, ale pro geomorfologický vývoj širší oblasti měly a dodnes mají význam především zlomy prvně uvedených směrů. K pohybům na zlomech a k deformacím horninových komplexů podél zlomových struktur docházelo po velmi dlouhé období paleozoika a poté i během křídy či terciéru. Hluboce založené tektonické struktury jsou aktivní i v současnosti, o čemž svědčí seizmické otřesy, pozorované u nás hlavně v oblasti Chebska nebo nedalekého Kraslicka.
Převztaho http://www.czechfossilsandminerals.com/simple-blog/oloveny_hartenberg
