JOSEF
Po celém světě slaví svátek ve stejný den 19. března. Toto křestní mužské jméno patří v ČR k nejoblíbenějším. Přes výrazný pokles popularity si stále drží místo v první desítce. V roce 2014 bylo 6. nejčastější, Josefů u nás žilo 221 125, a jejich věkový průměr byl 56 let. Ze všech krajů žije nejméně Josefů právě v kraji Karlovarském, a to 6 486. Přímo u nás na Sokolovsku pak žije 1 702 nositelů tohoto jména, nejčastěji s příjmením Novák (stav k 31. 12. 2014).
Zdomácněly různé varianty a zdrobněliny jména Jožka, Josí, Jožin, Joža, Jožan, Jozin, Pípa, Pepa, Pepík, Pepek, Pepíček, Pepísek, Pepulka, Pepan, Pepák, Pepíno, Pepin, Pepča, Pepánek, na Slovensku pak Jožko, Jožino, Jojko, Jojo, Dodo, Ďoďo, Ošo (rusínsky), Bobeš, Bobšík. V různých jazykových mutacích se užívá po celém světě. Anglickou a francouzskou variací jména je Joseph, zkráceně anglicky pak také Joe. Němčina jméno zná jako Jozef, častěji jako Joseph. Italská verze jména je Guiseppe, španělská či portugalská José. Polsky jméno zní Józef, rusky Iosif, maďarsky József, vietnamsky Giô-sép.
Původ a význam jména
Josef je prastarým biblickým jménem, jehož původ je spojený s hebrejštinou. Pochází z hebrejského jména Jóséph, které dle židovské tradice nosil jeden z patriarchů izraelského národa, syn Jákoba. Jméno se z hebrejštiny překládá jako „Bůh ti dá (dítě)“, „Bůh ti dá následovatele“, „Bůh ti přidá“.
Charakteristika nositelů
Bývá velmi společenský a rád navštěvuje místa, kde se něco děje. Aniž by o to nějak zvlášť usiloval, často se stává středem pozornosti, někdy i trochu proti své vůli. K ženám se chová velmi galantně a pozorně, což ony dokážou ocenit. Pokud mu nechybí patřičné charisma, obletují ho až do pozdního stáří dámy všech věkových kategorií. On sám by však chtěl strávit celý život s jednou ženou. Převzato http://www.astrohled.cz/ostatni/vyznam-jmen/?name=josef
Významní nositelé
Nejstarším nositelem jména byl zřejmě izraelský patriarcha Josef (Josef Egyptský). Jméno nosil i svatý Josef, dle bible manžel Panny Marie, která byla matkou Ježíše Krista, Syna Božího. V historii najdeme nespočet dalších nositelů jména, mezi jinými například rakouského císaře Františka Josefa I., španělského krále Josefa I. Bonaparte, českého a římského krále Josefa I. Habsburského nebo Josefa II. Mezi významnými českými osobnostmi najdeme malíře Josefa Ladu, Josefa Mánese nebo Josefa Čapka, hudební skladatele Josefa Suka a Josefa Myslivečka, sochaře Josefa Malínského, architekta Josefa zítka (mj. projektoval Národní divadlo či pražské Rudolfinum), básníka Josefa Kainara nebo spisovatele Josefa Škvoreckého. Jméno nosili a nosí i herci Josef Kemr, Josef Somr, Josef Abrhám, Josef Dvořák, Josef Náhlovský, také slavný český žokej Josef Váňa.
Samostatná kapitola Josef Švejk
Rozporuplná literátní postava, na jejíž charakteristice se neshodnou ani odborníci. Podle Milana Uhdeho "obránce elementárních hodnot života", podle Václava Černého "ztělesnění nízkosti v české národní povaze". Švejk se stal symbol českého národního charakteru, což v některých lidech dodnes vzbouzí značnou nevoli. Diskuse nad tím, zda jsme národ švejků pravděpodobně jen tak neutichnou. Pro jeho zastánce tlouštík v dobrém symbolizuje ironii, satiru, lidskost i laskavost. Nebere se příliš vážně a na svět pohlíží vlídnýma očima. Ti, kteří odmítají "češství" svazovat se Švejkem, vidí u růžolícího vojáka hlavně předstírání vlastní hlouposti, simulantství, lenošství anebo vypočítavé pokrytectví, nechtějí být označováni pohodlným, pivním, a navíc zbabělým národem.
Nesmíme zapomenout ani na ženskou verzi jména, Josefíny a Josefy, oslovované Jožka, Józa, Jozefka, Jožina, Jožinka, Jozefínka, Pepi, Pepka, Pepička, Pepinka, Fína, které slaví svůj svátek ve stejný den. Pravdou je, že toto jméno již dnes není tolik rozšířeno. Přitom některé jeho nositelky byly velmi slavné. Josefína se jmenovala první manželka císaře Napoleona I. a stejné jméno měla i famózní tanečnice a zpěvačka Josephine Bakerová (1906-1975). Oběma ženám ležel svého času u nohou doslova celý svět.
Pražští pepíci“ byli hlavně v 80. a 90. letech 19. století flamendři, kteří neradi pracovali, ale rádi se bavili a občas prováděli různá uličnictví. Často chodili na taneční zábavy a účastnili se vystoupení pochodové hudby. Nosili kazajku nebo sako, pruhované kalhoty a místo vázanky nebo límečku pestrý šátek; používali neobvyklé výrazy („Pepé, tě bůh!“ aj.), zpívali vlastní písně a byli vynalézaví, když šlo o to získat peníze nebo provést nějaký žert.
